Výstavy ve Stojanově gymnáziu: Kousek duchovního nebe ve věznici

Výstava vězeňských prací v prostorách Stojanova gymnázia otevřela své pomyslné dveře návštěvníkům slavností na Velehradě. Tématem letošní výstavy jsou vězeňské kaple. Výstava čítá fotografie kaplí z celé České republiky určených pro duchovní rozjímání vězňů. Návštěvníkům fotografie přibližují interiéry míst, kam by mu byl jinak přístup zapovězen. Součástí výstavy je také replika teplické vězeňské kaple v životní velikosti, na jejíž tvorbě se podíleli sami vězni. Rozhovor o kapli a jejím využití nám poskytl ředitel vazební věznice Teplice Petr Blaže

Jak probíhala výstavba kaple?

Na tvorbě se podíleli tři vězni. Tak jak to tady vidíte, tak to u nás je. Je to původně vězeňská cela, kterou jsme přivezli z Teplic. Součástí jsou velkoplošné tisky a železné konstrukce, které také vyráběli vězni. Z materiálů jsme použili papír a sádru. Všechno vyrobili vězni, i imitace pískovců. Tím, že jsme osadili okna vitráží, není vidět v kapli nic, co by vězňům připomínalo kriminál. Jak sami vězni říkají, je to pro ně jako kdyby vstoupili do jiného světa a všechny negativní emoce klesnou někam na dno a přijde nebe. 

Využívají vězni kapli? 

Využívají. Je to pro ně místo odpočinku, kam vězeň vchází oproštěn od té tíživé reality vězení a zapomene na to, co je v tom reálném světě. Místo, kde může vést rozhovory s kaplanem. Ten pro ně funguje jako další psycholog a člověk, se kterým vězeň může hovořit o nějakých jiných věcech než těch, co souvisejí s trestnou činností.

Je přístup do kaple pro vězně nějak podmíněn?

V podstatě to funguje tak, že v každé věznici působí kaplan. Ten sbírá požadavky od vězňů, protože je to jejich zákonné právo, a kdo má zájem, tak se prostě napíše a vede zde rozhovor s kaplanem. Přístup do kaple tedy má svůj řád.

Jaká je hlavní myšlenka tohoto projektu?

Zpětná vazba pro nás je, že vězeň je konfrontován s tím, že udělal něco dobře, něco co slouží někomu jinému, takže ta myšlenka, že když pracuje poctivě, že to někomu slouží a udělá radost. Spousta vězňů je ve svém životě ošizena o emoci být užitečný, nenesou si to ze své rodiny a poprvé se s tím setkávají až za mřížemi. Dokonce i během tvorby nebylo nejprve nic vidět a až později, když už se dalo podívat na něco, co vypadalo hezky, nastal zlom, kdy jsme u vězňů pozorovali, že začali pracovat ve svém osobním volnu, v soboty a neděle bez náhrady a požadavku za mzdu, a začalo je to bavit. V tu chvíli jsme si říkali, že tam je ten posun v osobnosti, že najednou si něco z věznice odnesou, nejen to, že se váleli na kavalci, ale kus zručné řemeslné práce a vztah k hodnotám.

Jaký vidíte význam ve své práci?

Jestli chceme vězeňskou populaci určitým způsobem modifikovat, tak je třeba je učit hodnotám. Když se nám podaří, že ho dozorce pochválí, tak je tam nějaká šance k resocializaci. Jen bezúčelně nabízet nějaké programy nemá smysl. Snažíme se vězňům vytvářet vztah k hodnotám. Tento proces, který měl nastat v dětství, zde rozvíjíme. Snažíme se toho člověka kultivovat. To je ta nejlepší cesta a naše poslání. 

Slova Petra Blažka v závěru rozhovoru doplnil vrchní komisař a tiskový mluvčí Michal Kruťa: „Já myslím, že tady je krásně vidět, že vězeň je pořád jenom člověk a při vhodném způsobu zacházení u něj lze vyvolat to úsilí hodnoty vytvářet a ne je ničit.“

-and-

Markéta Venyšová