Antonín Panenka: Lidé jsou tu na sebe strašně hodní, což v normálním životě není

CO VÁS VEDLO K TOMU STÁT SE PATRONEM TÉTO SOUTĚŽE?
Organizátor této akce si řekl, že jsem něco ve fotbale dokázal a oslovil mě, já jsem samozřejmě souhlasil. Vždy, když jde o dětský projekt, tak je třeba, aby tomu pomohli všichni lidi a dali tomu všecnu svoji sílu. Proto jsem tu dnes už po páté.

KOLIK SE TOHO DÁ NA ZÁKLADĚ VÝSLEDKŮ V TAKOVÉTO SOUTĚŽI NA ZAČÍNAJÍCÍ FOTBALISTCE ČI ZAČÍNAJÍCÍM FOTBALISTOVI POZNAT?
Je to samozřejmě krátká doba, ale člověk na první pohled pozná, kdo je pohybově nadaný, pozná, jestli ten míč je jeho kamarád nebo naopak nepřítel. Je to ale spíš povrchní konstatování. Aby člověk poznal, jestli bude hrát dobře fotbal, tak by je musel vidět i v jiných dovednostních cvičeních.

CO DALŠÍHO MUSÍ MÍT MALÝ FOTBALISTA, ABY TO V BUDOUCNU DOTÁHL VE FOTBALE HODNĚ VYSOKO?
Já vidím dvě základní věci. První je, aby měl fotbal rád, aby měl to správné fotbalové nebo sportovní srdce – aby do toho dal všechno. A druhá věc je potom, aby získal trošičku talentu od Boha. Důležitá věc je hlavně trénovat, trénovat a zase trénovat.

ZKUSIL JSTE SI TAKÉ NA VLASTNÍ KŮŽI SOUTĚŽNÍ DOVEDNOSTI, KTERÉ TU DNES MUSELI ABSOLVOVAT MLADÍ FOTBALISTÉ?
Ještě jsem si je nezkusil. Já v podstatě ani moc nemůžu, protože jsem po operaci kyčle, takže musím být opatrný. Ale samozřejmě takové to kopání ještě vyzkouším. Ale radši se do toho hrnout moc nebudu, protože vidím, že někteří jsou lepší než já.

POSLEDNÍ OTÁZKA JE TROŠKU NEFOTBALOVÁ. JAKÝ MÁTE VZTAH K VELEHRADSKÝM SLAVNOSTEM?
Už jsem tady po páté a samozřejmě se účastním rád. Pokud dostanu příští rok nabídku, tak tady budu znovu. Mně se tady líbí to prostředí, líbí se mi, že se tady lidi mezi sebou vzájemně respektují a jsou na sebe strašně hodní, což v normálním životě tak není.

-zuš-