rok 1985...

V roce 1985 bylo na Velehradě slyšet pukání ledů. Za jeden z významných momentů občanského sebeuvědomění, který později přispěl k pádu komunistického režimu, dnes historici považují velehradskou cyrilometodějskou pouť konanou v roce 1985. Oslavy na Velehradě v neděli 7. července 1985 byly významným kulatým 1100. výročím úmrtí svatého Metoděje.

Vláda tehdy odmítla vyslyšet hlasy věřících, kteří se dožadovali pozvání papeže Jana Pavla II. Místo totálního zákazu nebo přímých restriktivních opatření se však nakonec představitelé státní moci rozhodli využít přirozeného cítění katolíků a pokusili se udělat z velehradské pouti jakousi mírovou slavnost. Což může nejlépe dosvědčit dobový snímek fary, na němž je zachycen povinně vyvěšený transparent hlásající heslo: Nejdražší ze všeho je mír!

Na moravský Velehrad přijelo v roce 1985 nebývalé množství, snad čtvrt milionu, věřících z Moravy, Čech a hojně také ze Slovenska. S bouřlivými ovacemi přivítali na poutním místě jak Papežova zástupce kardinála Agostina Casaroliho, vatikánského státního sekretáře, tak i již tehdy velmi populárního pražského kardinála Františka Tomáška. Casaroli předal velehradské bazilice zvláštní papežské vyznamenání - Zlatou růži. Při projevech hostů se začali poutníci skandováním dožadovat příjezdu Papeže. Rozhořčeným pískáním reagovali na pokus o politickou propagandu tehdejšího ministra kultury Milana Klusáka a některých dalších zástupců státní správy. Shromáždění nakonec vyznělo jako gesto nenásilného, ale velmi výmluvného politického protestu, proti kterému se však státní moc neodvážila přímo zasáhnout.

Velehradské pouti se v tomto památném roce zúčastnila řada lidí, kteří se po listopadu 1989 dostali do významných funkcí veřejného života. Na svou účast na Velehradě dodnes rád vzpomíná například i nynější zlínský místostarosta František Chvatík: „Byla tam spousta lidí, báječná atmosféra a byl to i duchovní zážitek. Vzpomínám si však také na obrovské nasazení Státní bezpečnosti na poutním místě i při kontrole puťovek zájezdových autobusů.“ Za zážitek, na který nikdy nezapomene, považuje tuto zlomovou cyrilometodějskou pouť také Pavel Záleský, nynější ředitel Charity svaté Anežky v Otrokovicích. Byl tehdy na Velehradě už od soboty a během hlavní slavnosti v neděli působil jako pořadatel a vše mohl dlouho sledovat ze zdi u farní budovy. „Trvám dnes na tom, že rozhodující politický zlom nenastal až v roce 1989, ale že jeho počátkem byla právě velehradská pouť v pětaosmdesátém,“ domnívá se Záleský a vzpomíná na některé detaily tehdejší atmosféry: „V okolí byla přichystána vodní děla a mezi lidmi se pohybovaly stovky estébáků. Množství poutníků však bylo tak veliké, že si na nás netroufli. To nedělní dopoledne jsme se cítili na Velehradě na pár hodin jako svobodní lidé. Bavili jsme se s  estébáky jako rovný s rovným.“

Zpět