Výstavy konané v rámci Slovanských dní

28. 5. 2013

JIŘÍ ŠINDLER - PÍSMO

Datum konání: Pá, 24. 5. 2013 - Ne, 23. 6. 2013
Čas konání: 16:30
Místo konání: foyer DK
Pořadatel: DŮM KULTURY v Kroměříži
Vstupné: zdarma

Jiří Šindler se narodil 22. května 1922 v Poličce, kde nejprve studoval na reálném gymnáziu. Poté pokračoval na Státní grafické škole v Praze a odtud přešel na UMPRUM. O mnohém bude vyprávět sám, a tak přeskočme k tomu, že v letech 1969-83 vyučoval písmo a propagační grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Od roku 1992 vyučuje ručnímu psaní a základům teorie písma na brněnské Fakultě výtvarných umění, v roce 1998 začal učit i na Střední a vyšší odborné škole uměleckých řemesel v Brně. Výstava představí malby autorova nejmilejšího tématu - tedy PÍSMA a především HLAHOLICE. Součástí vernisáže bude setkání s autorem, beseda a přednáška o prvním slovanském písmu - hlaholici. Nebude chybět ani obligátní vernisážová ochutnávka slovasnkých vín.

Zájem o písmo jako médium sdělení vedl autora k zájmu o cizí písma a k vytváření novotvarů. Kromě aplikací hebrejského písma vytvořil také řadu přepisů staroslověnštiny. V této oblasti bylo nejdůležitější vytvoření tiskové podoby hlaholice - několikaletá práce byla završena edicí misálu v roce 1992. Šindler je též autorem knižního grotesku. Významná je rovněž Šindlerova spolupráce s uměleckými knihaři, pro něž vytvářel potahový papír, navrhoval knihkařská tlačítka nebo výtvarné řešení vazby. Vedle práce s knihou a textem se zabýval i jiným užitým a volným uměním včetně nástěnné malby. Je činný též literárně.

Jiří Šindler se věnuje ilustraci, knižní grafice, písmu a kaligrafii nepřetržitě od roku 1941. V tvorbě krásné knihy následoval svého otce, Vladimíra Šindlera, který se podílel na výzdobě knih proslulé staroříšské edice Josefa Floriana Dobré dílo či Pojerovy Atlantidy. Velkou část Šindlerova díla tvoří ilustrace ruských klasiků: Puškina, Leskova, Gogola; Oděské povídky Isaaka Baabela. Druhým pólem jeho tvorby je knižní úprava a ilustrace dětské literatury, na níž pracuje od poloviny 50. let. Kaligrafované texty, jimž se Šindler věnuje již od studií, patří k nejnáročnějším záležitostem knižní tvorby. Mezi Šindlerovými kaligrafiemi bezesporu vyniká přepis Holanovy básnické sbírky Zdi, který nakonec cenzura zakázala vydat.

LEGENDA O SVATÉ OROSII

Datum konání: Pá, 24. 5. 2013 - Ne, 23. 6. 2013
Čas konání: 16:30
Pořadatel: DŮM KULTURY v Kroměříži
Vstupné: zdarma

LEGENDA o sv. Orosie (Dobroslavy) je úzce spjata s naším územím. Podle legendy Dobroslava byla dcerou knížete Mojslava, a po jeho smrti se ujal její výchovy sám Bořivoj I. pokřtěna pak podle legendy byla samotným arcibiskupem Metodějěm. Pak byla vyslána do Španělska a tam u města Jaca byla zabita Její hrob byl o několik let objeven a od té doby probíhají každoročně velkolepé oslavy - dne 24. května v den jeího svátku (podle špan. kalendáře). Výstava fotografií přiblíží atmosféru těchto velkých oslav patronky města Jaca a připomene legendu spojenou i s našimi dějinami a misí sv.Cyrila a Metoděje. Součástí vernisáže bude i přednáška týkající se této legendy a tradice. Součástí vernisáže bude i přednáška Jiřího Kachlíka (Brno) a vernisážová ochutnávk španělských i slovanských vín. Výstava probíhá za podpory velvyslanetcví Španělska a Institutu Cervantes Praha.

Rok 872 n. l. Fuldské anály zaznamenaly zprávu o pěti českých vojvodech, které prý udatní Frankové zahnali na útěk, kamsi k povodí Vltavy. Mnoho Čechů p rý zahynulo ve vodách Vltavy. Přičemž jsou známá i jména některých knížat: Zuentoslao – Sventoslav, Vitislao – Vítězslav, Heriman – Horimír (pravděpodobně však Horivej - Gorivej)?, Spytimír, Moyslao. Další možný protagonista údajné české blamáže, jehož jméno „Goriwey“ (Možná Heriman) bylo dodatečně dopsáno, je v současnosti pokládán za knížete Bořivoje. Což je i možné, pokud bychom uvažovali o jménu v jeho starověrecké podobě. Když naopak jméno Heri_man se zdá být čímkoli, jen nikoli zatraceně dobrým jménem pro starověrecky orientovaného Slávu. Hoře_voj, či Hory_voj. Zda-li neznalý cizinec pod jménem Heriman neměl na mysli Goriveye, jehož jméno později, kdosi znalější problematiky, dodatečně dopsal. Je jen na dobré vůli čtenáře, jenž prozatím nezná mé pravé úmysly při práci s některými historickými daty, jak posoudí právě nabízenou variantu. Každopádně se ocitáme v době, kdy je arcibiskup Metoděj stále vězněn ve sklepeních švábského kláštera Ellwangen, co soukromý a spíše tajný vězeň pasovského biskupa Hermenerika, takže časový interval pro možný křest knížete Bořivoje zdaleka ještě nenadešel.

Z téhož lze usoudit, že „Heri - „muž“ alias Goriwey, později známý jako Bořivoj, je jedna a tatáž osoba. Aniž mohla být pokřtěna i jeho budoucí manželka, o níž se domnívám (a časem i dodám i věrohodné příznaky), že její starověrecké jméno Svantožiznь předznamenalo křestní jméno Ludmila. Byla to ona, kdo byl pravděpodobně unesen s celým svatebním průvodem směřujícím na Moravu, kde se mělo, v souladu se slovanským Prove, v rodině matky knížete Gorivoje, konat svatební veselí. Gorivojova účast na vojenské akci českých družin útočících na loupeživé hordy svatých otců z Franko-Germánie mohla být tedy motivována
velmi osobním pocitem pohanění. Navíc s vidinou možnosti výměny nevěsty za zajaté významné franské osobnosti. .... více na http://www.moraviamagna.cz/texty/t_oros2.htm