Nahlédněte pod pokličku Dnů lidí dobré vůle aneb Velký rozhovor

30. 6. 2016

Napadlo vás někdy, co všechno obnáší příprava tak velkého projektu, jakým velehradské oslavy Dny lidí dobré vůle bezesporu jsou? Kolik je potřeba lidí, aby vznikl dvoudenní program pro poutníky, rodiny s dětmi i jednotlivce? Jak dlouho se připravuje program? Zeptali jsme se za vás tajemníka Dnů lidí dobré vůle Josefa Kořenka a projekt manažerky Kristiny Vavríkové. Vítejte v zákulisí…

Jak vzniká dramaturgie benefičního koncertu?

J. K.: To má několik rovin. Většinou začínáme hledáním důležitých církevních a státních výročí v následujícím roce. Jedná se nejen o církevní slavnost, ale také o státní svátek naší země. Například v loňském roce jich bylo hned několik, jedno významnější než druhé – 1200 let od narození sv. Metoděje, 25 let od návštěvy sv. Jana Pavla II. na Velehradě, 70. výročí osvobození naší vlasti, 200 let od narození sv. Dona Bosca. Poté se snažíme k daným výročím hledat charitativní či benefiční projekty, které budou vzájemně harmonické. A pak přichází série dalších schůzek a porad, kdy se snažíme poskládat základní hudební kameny Večera lidí dobré vůle. Sem již vstupuje s nedocenitelným tvůrčím přínosem Jiří Pavlica z Hradišťanu. Jednotlivé hudební kameny se konzultují se scénáristou Radanem Dolejšem, vedoucím náboženského vysílání ČT Patrickem Divišem, režisérem ČT Vojtěchem Fatkou, Petrem Šiškou a řadou dalších lidí. Je to skutečně dlouhá a poctivá příprava, protože konečný výsledek by měl oslovit širokou veřejnost a inspirovat ji pro křesťanské hodnoty.

Každoročně přijíždí i řada politiků a představitelů veřejného života. Je Velehrad místem setkání? Je prostor pro hosty, aby se "sešli", pohovořili?

J. K.: Ano, řada lidí mi říkala podobný postřeh: Velehrad je jedno z mála míst, kde se lidé mohou setkat s představiteli veřejného života, mají možnost společně hovořit a navíc v pěkné atmosféře vzájemného respektu. Byl jsem svědkem celé řady setkání poutníků s někým z vysoké politiky a lidé mi pak říkali: „No, jen z té televize jsem si o něm myslel něco úplně jiného a on je to ve skutečnosti takový milý člověk.“ Líbí se mi, že se na Velehradě daří bourat předsudky, které často uměle vytváří některá média, že se nám daří stavět mosty mezi lidmi dobré vůle. Vždy po koncertě připravujeme setkání, kde se potkají jak představitelé státní správy, tak také představitelé církve a neziskových organizací, tedy charit, diakonií, vzdělávacích zařízení akademického sektoru a dalších. Cílem je připravit další prostor pro hledání vzájemné spolupráce pro naši vlast.

Jak se taková velká akce připravuje, odkryjte zákulisí…

K. V.: Přípravy Dnů lidí dobré vůle vlastně nikdy nekončí. Sotva jeden ročník skončí, už se připravují nápady na ročník další. Snažíme se neustále přicházet s něčím novým a poskytnout návštěvníkům ten nejlepší servis, ať už co se týče služeb v místě konání, jako je organizace dopravy, parkování, stanové městečko, úložna kol apod., tak také v rámci všech programů. Vždy po skončení se organizační tým sejde a řeší, co by se dalo v příštím roce udělat ještě lépe.

Kdy začínáte?

K. V.: Jak už jsem zmínila u první otázky, nikdy nekončíme. Ale ptáte se asi na ten největší shon. Už v říjnu se realizují nové vize a nápady v oblasti dramaturgie a propagace. Například loni jsme slavili 10. výročí vzniku dětské výtvarné soutěže Cestou dvou bratří. Tak už na podzim bylo potřeba přijít s něčím extra. Rozhodli jsme tehdy pro nový vizuál, kterému propůjčili svou tvář moderátoři Večera lidí dobré vůle Barbora Černošková a Filip Tomsa i se svými rodinami. Dodnes na společné focení vzpomínám s úsměvem, protože atmosféra byla skvělá a moc jsme si to všichni užili. A výsledek? Ten stál za to a předčil i naše očekávání. I to je zákulisí…

Kolik lidí se kolem akce točí?

K. V.: Na celkové organizaci Dnů lidí dobré vůle se podílí kolem tisícovky lidí, a to z řad kněžích, dobrovolníků, pořadatelů, účinkujících, policistů, pracovníků České televize, Českého rozhlasu a dalších médií, techniků, koordinátorů dopravy a řady dalších. Bez všech těchto lidí by to nebylo možné zrealizovat. Zaslouží si velký dík!

Vzhledem k bohatému programu je na místě otázka, jací lidé na Velehrad přicházejí?

K. V.: Dny lidí dobré vůle mají opravdu širokou cílovou skupinu. Dá se říci, že přichází návštěvníci napříč generacemi. Program je tak i koncipovaný, aby si každý našel to své. O tom se ostatně můžete přesvědčit i v tomto velehradském zpravodaji.

A co osobní rovina? Jistě vznikla řada přátelství, kontaktů. Jací jsou lidé, kteří se „motají kolem“?

K. V.: Já bych to stručně, ale výstižně shrnula: Jsou to všechno lidé dobré vůle, protože bez té by to nešlo.

Kdy je pro vás "po všem", co podniknete v ten den "po práci"?

K. V.: Na Velehradě bývám vždy až do 6. července, protože dohlížím také na úklid a demontáže. Po celé akci totiž předávám areál zcela prázdný. A v tu chvíli se jdu společně se svým retrívrem s Velehradem zase na čas rozloučit. Po dlouhé době se zase nadechnu, vnímám a užívám si to ticho, ten klid, který tam po těch několika rušných dnech zase nastane. V hlavě se mi mezitím třídí dojmy z uplynulých dní, rozjímám a je mi krásně.