Na kus řeči… s Filipem Tomsou

1. 7. 2015

Letošní jubilejní desátý ročník dostal ke svým kulatým narozeninám nový vizuál, jehož tváří se stali moderátoři Večera lidí dobré vůle Barbora Černošková a Filip Tomsa i se svými rodinami. Vyzpovídali jsme jednoho z nich…

Filipe, v sobotu 4. července budete podruhé moderovat Večer lidí dobré vůle na Velehradě. Jak na vás toto poutní místo působí? A těšíte se tam?

Ano, nesmírně se tam těšíme celá rodina. Dříve jsem několik let na Velehradě moderoval Mezinárodní setkání vozíčkářů, a tak se pro nás stala návštěva Dnů lidí dobré vůle velmi příjemnou tradicí. Jezdíme tam vždy načerpat síly a zase si připomenout, kolik je mezi námi dobrých lidí.

Co se vám vybaví, když se řekne Cestou dvou bratří?

Především zábavné focení propagačního letáku :-) Bylo to jediné focení, které jsem absolvoval s celou rodinou. A s námi tam byla samozřejmě i Bára Černošková, taktéž s celou rodinou. A pak také ta krásná soutěž pro kluky a holky, při které se mohou dozvědět něco z naší minulosti.

Kdybyste měl pozvat lidi na Velehrad, resp. na červencové Dny lidí dobré vůle, na co byste lákal jako první?

Především na tu skvělou a přátelskou atmosféru, která je tam cítit ze všeho živého i neživého. Samozřejmě také na krásný koncert a v neposlední řadě na to, že mohou někomu pomoci a udělat tak dobře na duši i sobě.

Jaké byly vaše první pocity, když jste poprvé uviděl svou dceru Rozárku?

No rozhodně absolutně nepopsatelné. Byla to směsice pocitů štěstí, lásky, radosti. Měl jsem dojem, že to snad ani není možné. Tenhle tvoreček vyrostl ženě v břiše, vešel se tam a najednou je tu s námi. Takže já jsem skutečně táta, pocit zodpovědnosti a do té doby nepoznaný pocit strachu…

Dnes se rodičovství odkládá, zvlášť mají-li mladí lidé práci, která je baví a věnují ji často i svůj volný čas. Vy jste byl připravený stát se tátou? Jste úspěšný herec…

Pokud se dá říct, že na to někdo může být připravený, přestože to nikdy nezažil, tak ano. Rozhodně jsem cítil a i nadále to tak vnímám, že byl ten správný čas. Chci mít děti, když mám energii a chuť se jim věnovat. Ne až usoudím, že mé konto je na ně připraveno, protože to bych je pak taky nemusel mít nikdy. Nestavím práci před rodinu. Práce je pro mě důležitá jen do té míry, abych nás uživil.

Jak nejčastěji trávíte s rodinou víkendy?

My nerozlišujeme mezi víkendem a všedními dny. Vzhledem k tomu, že v mé práci žádné „víkendy“ neexistují a žena je s dcerou doma, tak kdykoli mám volno, snažíme se být především spolu. Samozřejmě takový čas věnujeme také návštěvám u babiček a dědečků, ale úplně nejradši jsme doma a chodíme společně na dlouhé procházky do přírody.

Co byste vzkázal všem maminkám – nastávajícím i zasloužilým?

Smekám před nimi. Před porodem jsem si říkal, že v případě potřeby zůstanu na „mateřské“ s dcerou já. Ale po 2,5 letech sledování, kolik péče a lásky dostává od maminky, musím uznat, že bych to tak dobře pravděpodobně nedokázal. Ještě bych rád popřál, aby jim děti dělaly tolik radosti jako nám Rozárka.