ČT: Člověk nemusí být věřící, aby se vydal na pouť, říká cyklopoutník Pavel Voříšek

2. 9. 2013

S jakými dojmy jste se vrátil zpátky?

Myslím, že až třeba po měsíci si to člověk mnohem víc uvědomí, vyrýsují se pozitivní zážitky. Člověk je možná tak nastavený – na začátku si uvědomuje to špatné a těžké, protože toho bylo taky požehnaně, a pak si teprve začne uvědomovat ty dobré věci. Takové perličky dobra, protože toho bylo na té cestě strašně moc. Projeli jsme i chudé země, kde člověk nemá vůbec nic, má rozpadlý barák, a přitom dokáže pohostit, rozdat se.

Cesta k písmu ale nebyla Vaše první cyklopouť, že?

Byla to moje třetí. Už jako malý kluk jsem měl sen, že projedu Evropu na kole. Jak je člověk starší, tak sny odkládá. Ale bylo to tam někde schované. První impulz byl, když jsem se dostal do kontaktu s lidmi, kteří šli pěšky z jižní Moravy do Říma, taková pouť v jubilejním roce 2000. V roce 2008 jsem byl poprvé osloven, jestli nechci jít na pěší pouť na Velehrad. Tehdy jsem řekl: Nikdy! V životě bych nic takového nešel, nemám čas. Nikdy neříkej nikdy, netrvalo dlouho, byl tomu v podstatě rok a vyrazil jsem na pouť na Velehrad. To byl první impulz. Už kdysi dávno jsem přemýšlel o tom, jet na kole do Santiaga de Compostela. Nakonec mi to bylo rozmluveno, a já jsem vyrazil do Říma.

Jak na vás ta první cesta zapůsobila?

Bylo to neuvěřitelné, protože člověk zažije spoustu úžasných setkání – jak na pouti do Říma, tak i do Santiaga. Možná právě o tom ta pouť je - že člověk potká lidi, kteří mu odpoví na spoustu zajímavých otázek, aniž by chtěl. První příjezd do Říma byl neuvěřitelně emotivní. Když jsem viděl poprvé věžičky katedrály, jenom jsem kleknul na kolena a říkám: Ty jo, jsme tady! Po 1200 kilometrech úplně cítíte slzy v očích a doléhá na vás každý zážitek z celé cesty.

Takže se vám putování zalíbilo i proto, že cesta dodá váhu samotnému cíli?

Rozdíl mezi turistikou a poutí je, že opravdu zpomalíte na rychlost kola nebo pěší chůze a máte možnost přemýšlet o věcech úplně jinak. A hlavně nejdete za památkami nebo odpočinkem. Ten čas, který máte na přemýšlení, je neuvěřitelný dar, který si člověk sám dá už jenom tím, že se pro to rozhodne. Nejlepší, aby člověk poznal, co mu dá pouť, je vydat se na ni. Je samozřejmě potřeba v tom hledat nějaké zamyšlení, zklidnění nebo duchovní rozměr, ale ještě jednou opakuji: nemusí být člověk věřící, aby se vydal na pouť. Ukázkou je taková pouť do Santiaga de Compostela, kam proudí spousty poutníků, z nichž mnozí jsou nevěřící a něco tam hledají, třeba i Boha.

Jaké to je, být poutníkem v 21. století? Otevíralo vám to dveře, nebo jsme cítili spíš nedůvěru?

Větší nedůvěra je možná tady u nás. Je to zvláštní, asi se máme o co bát. Zažili jsme samozřejmě i odmítnutí, ale pouť už kdysi dávno ve středověku znamenala nejistotu - v tom, že když člověk vyjde, jestli se vrátí. Možná i proto je to pro lidi zajímavé. Nechat to prostě, jak to bude, uvidí se. Někdo říká necháme to na náhodě. Já říkám necháme to na bohu. Každý tomu říká jinak. Zažili jsme neuvěřitelné přijetí třeba na Balkánu. Snad jediná nepříjemná věc, která se nám stala, bylo, že nám vykradli auto. Ale jinak neuvěřitelné přijetí. A mnoho dalších vzácných přijetí a setkání.

Na které vzpomínáte nejraději?

Musím říct jedno, kde jsem bohužel nebyl, protože jsem řešil servis auta. Tři cyklisti jeli sami Maďarskem, v zemi, kde není nikomu rozumět. Šli do hospody požádat o vodu a sprchu a nakonec to dopadlo tak, že dva kluci, kteří uměli trochu anglicky, je vzali domů. Byli to opravdu chudí lidé, ale oni je pohostili, pozvali je, povídali si, dali jim dárky na cestu. Ti nejchudší lidi z vesnice je pozvali domů a byli z toho neuvěřitelně nadšení. Ti, kteří mají nejmíň, ještě mohli dát. Ale nebyl to jediný případ. Jeli jsme třeba jen okolo, požádali o vodu a taková fakt stará babička nám dala ještě sáček švestek. Ani jsme nemuseli říkat, že jsme poutníci.

Vy jste se po cestě pravidelně účastnili i bohoslužeb. V jakých jazycích jste je zažili?

Třeba mše v maďarštině byla velice zajímavá, protože to je jazyk, kterému není vůbec rozumět. Tady je vidět význam Cyrila a Metoděje, protože když jsme byli v zemích, kde liturgii není rozumět, chápu, proč kníže Rastislav vyslal poselstvo, aby žádal o učitele v jejich jazyce. Když člověk má něčemu porozumět, musí to být v jeho jazyce. Cyril a Metoděj na to šli velice chytře, můžeme se od nich učit. Jsou obrovský vzor, co se týká Evropy a Slovanů. Ti dva se snažili Evropu sjednocovat. Nebýt jich, zůstali bychom pod vlivem pasovských biskupů a dneska bychom všichni mluvili německy. Pánbůh zaplať za ty dva, kteří přišli v ten správný čas. Zajímavé bylo, že když jsme projížděli slovanskými zeměmi, bylo zase mnohému velice dobře rozumět.

Pokračování zde.

Zdroj: Česká televize

Antonín Cyril Stojan

DMS Velehrad

Tisková zpráva (PDF, 43 kB)

Novinky

24. 9. 2023

Vychází kniha Tatíčku Stojane!

Matice velehradská vydala ve spolupráci s Arcibiskupstvím olomouckým knihu Tatíčku Stojane! 

5. 7. 2023

Národní pouť na Velehradě dnes navštívilo 30 tisíc lidí

Čtyřiadvacáté Dny lidí dobré vůle dnes končí. „Dnešního svátečního dne se zúčastnilo 30 tisíc nejen poutníků,...

4. 7. 2023

Na Velehradě dnes složili poctu A. C. Stojanovi. Na konto lidí dobré vůle přibylo přes 800 tisíc korun

V 19.30 začal na pódiu před bazilikou tradiční Večer lidí dobré vůle, letos věnovaný odkazu A. C. Stojana....

3. 7. 2023

Na Velehrad dorazí cyklopoutníci až ze Soluně. Na kole přejili sedm zemí Evropy

Skupina 35 cyklopoutníků, kteří se vydali 18. června ze Soluně na 1800 km dlouhou jízdu po stopách sv. Cyrila...

16. 6. 2023

Igor Bareš se na Velehradě představí ve scénickém čtení Být všem vším

Zveme vás na scénické čtení v podání herce Igora Bareše, které proběhne 4. července v Kapitulní síni...

9. 6. 2023

Na Velehradě si připomeneme výročí A. C. Stojana

Velehradské slavnosti letos kladou důraz na 100. výročí úmrtí poslance, senátora a olomouckého arcibiskupa...

více novinek

  • Zde jsou naše kořeny.

    (bl. Jan Pavel II., 22.4.1990, Velehrad)

    Chtěli se stát částí těch národů a ve všem s nimi sdílet osud.

    Zde, na tomto místě, na Velehradě, na Moravě, cítíme zvláštním způsobem dějinný odkaz království - i ty, kteří se stali jeho správci a strážci.

    (bl. Jan Pavel II.)

  • Pro nás, lidi dnešní doby, obsahuje jejich apoštolát i výřečnost ekumenické výzvy, tj. znova budovat v mírumilovném usmíření jednotu, která v pozdější době po jejich smrti byla těžce poškozená, a na prvním místě jednotu mezi Východem a Západem.

    (bl. Jan Pavel II.)

  • Jejich dílo je též velmi důležitým přínosem pro růst společných křesťanských kořenů Evropy, které svou pevností a životaschopností tvoří jeden z hlavních styčných bodů, na který musí brát zřetel každý vážný pokus o znovusjednocení našeho světadílu novým a aktuálním způsobem.

    (bl. Jan Pavel II.)

  • Příběh obou bratří, Cyrila a Metoděje, je výrazným příkladem jednoty.

    Sv. Cyril a Metoděj přispěli rozhodujícím přínosem při budování Evropy, nejen pokud jde o její křesťanské náboženské společenství, ale i co se týká její občanské a kulturní jednoty.

    (bl. Jan Pavel II.)


Dny lidí dobré vůle – Velehrad

gfsgfas

Otevřené brány

STRÁNKY FINANČNĚ PODPORUJE

Zlínský kraj

Spolupracujeme

  • Senát PČRVláda ČR
    Poslanecká sněmovna PČRMinisterstvo kultury ČR
    Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČRMinisterstvo zahraničních věcí ČR
    Česká biskupská konferenceAkademie věd České republiky
    Zlínský krajVelvyslanectví ČR při Svatém stolci
  • Jihomoravský krajOlomoucký kraj
    Římskokatolická farnost VelehradObec Velehrad
    Město Uherské HradištěMěsto Staré Město
    Město HodonínPravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
    Centrála cestovního ruchu Východní MoravyPETARDA PRODUCTION, a.s.
  • Three Brothers s.r.o.Univerzita Palackého v Olomouci
    Masarykova univerzitaUniverzita Karlova v Praze
    Slovácké muzeum v Uherském HradištiMoravské zemské muzeum v Brně
    Muzeum umění OlomoucCentrum Aletti
    Masarykovo muzeum v HodoníněCzechTourism

mapa webu