 |
Antonín Panenka: Za našich dob se hrál fotbal všude
Zvučná jména odjakživa přitahují pozornost. Je proto dobře, když je jejich nositelé propůjčí pro dobrou věc. Úsilí organizátorů pak nemusí být tak intenzivní a zájem veřejnosti přichází jaksi "samozřejmě". Ví to i Antonín Panenka, který je patronem oblíbené fotbalové soutěže. Přesto si při rozhovoru musel i povzdechnout. "Naše generace trávila venku mnohem více času."
Proč jste se stal patronem Soutěže ve fotbalových dovednostech?
Asi před šesti lety mě oslovili pořadatelé s tím, jestli bych nechtěl tomuto projektu propůjčit své jméno. Samozřejmě jsem hned souhlasil, protože akci určenou dětem a fotbalu je třeba prosazovat, aby se renomé fotbalu trochu zlepšilo, protože v poslední době moc hezké jméno nemá.
Jak hodnotíte schopnosti současné generace mladých fotbalistů?
Jsou tu děti, které nejsou fotbalově nadané, ale zároveň také ty, které již třeba za nějaký klub hrají. Je tu tedy obrovský výkonnostní rozdíl, který ale není důležitý. Důležité je, že se všichni snaží a je na nich vidět, s jakým zápalem jednotlivé soutěže pokořují.
Dá se nějak srovnat současná generace dětí s tou, v níž jste sám vyrůstal?
Srovnání je obecně těžké, protože už je to přeci jen pár let a také se změnily podmínky pro růst fotbalistů. Myslím si ale, že naše generace byla fotbalově lepší. Bude to zřejmě tím, že tenkrát se všude fotbal hrál, byly všude plácky a hřišťátka, hrálo se v parcích, na ulicích, nejezdilo moc aut. Děti tak měly mnohem větší možnost dostat se do styku s míčem. Dnes podobné hřiště, kde by si mohly děti zakopat, najdete jen těžko. A když ho kluk najde, tak je tam sám. Naše generace strávila na hřišti daleko víc času, a proto byla i kvalitativně lepší.
Vyzkoušel jste si někdy tuto soutěž na vlastní kůži?
Soutěž jsem si vyzkoušel, ale jen tak na ukázku pro děti. Poté už to ale nešlo, protože jsem měl problémy s kyčlemi, nemohl jsem kopnout do míče a vlastně ani moc běhat. Teď už to tedy jen zpovzdáli kontroluji.
Jak myslíte, že byste v soutěži dopadl jako dítě?
Myslím, že bych byl dobrý. S míčem jsem si velmi rozuměl, pro mě jako pro dítě nebyl nikdy problém kopat levou i pravou nohou, což je ve fotbale obrovská výhoda. Člověk je daleko rychlejší, Takže bych tady asi nebyl špatný. Mně by ale stačilo, kdybych dostal ten hezký dres, to bych byl spokojený.
(mud)