ROZHOVOR: Antonín Panenka

*Dětem chybí hodiny, které jsme za nás trávili čutáním v parku, říká Antonín Panenka*

Děti by měly sportovat a týmové hry upevňují charakter. Proto byl Antonín Panenka nadšený, když dostal nabídku, aby se stal patronem soutěže malých fotbalistů. Dnešním dětem však podle něj při sportu chybí více samostatnosti. "Fotbal se stal příliš organizovaným," myslí si legenda tuzemské kopané.

*Na Velehradu jste již tradičním účastníkem. Proč jste si vybral právě tuto akci, co se vám na ní nejvíc líbí?

Tuším, že jsem tu už pošesté. Oceňuji právě doprovodnou akci fotbalových dovedností pro děti. Fotbal je potřeba propagovat, děti by měly něco dělat, aby neměly čas na hlouposti a lumpárny. Proto když jsem dostal nabídku, abych se stal patronem této školičky, okamžitě jsem souhlasil. Myslím, že takovýchto akcí by mělo být daleko, daleko víc.

* Co všechno pro vás patronát obnáší?

Není to spojené s žádnou namáhavou prací. Zúčastním se dnešního klání v soutěži, pozdravím účastníky a řeknu jim několik slov. Občas se podívám, jak jim to jde, někoho pochválím a někdy i někoho musím napomenout. Důležité je předávání ocenění nejlepším.

* Srovnáváte někdy, jak probíhala výchova malých fotbalistů v době, kde jste začínal, a jak vypadá dnes?

Porovnat se to dá jen velmi těžko. Dnes je fotbal daleko organizovanější, tenkrát bylo všechno jen na nás. Byla spousta hřišťátek, fotbal se hrál na ulici, v parcích... Takových prostorů bylo strašně moc. Na každém hřišťátku se sešlo pět deset kluků a hráli od rána do večera fotbal nebo jinak sportovali. Dnes bohužel dětem chybí hodiny, které jsem já na hřišti strávil. Dnes začínají v pěti letech hrát v klubu a trénují dvakrát týdně po hodině, a to je žalostně málo.

* Vidíte rozdíl i v tom, jak se mládež chovala v době vašeho dětství a jak se chová v současnosti?

Samozřejmě rozdíl v tom je. Nejde o to, jakou činnost vyvíjejí, ale dnešní mládež je obecně daleko sebevědomější. Někdy je to opravdu na hranici únosnosti a drzosti. Mladí dnes uznávají jen sami sebe, jsou neradi, když je člověk jakkoliv poučí. Je to dané celým stylem života, je jiná doba. Podobné kritiky se asi snášely i na nás od našich tatínků. Výchova dětí ale tenkrát vedla k větší slušnosti.

* Cítíte někdy nedostatek pokory od malých fotbalistů i vůči sobě?

U těch nejmenších ne. Pokora je velmi správné slovo. V žákovských, dorostenecký a starších kategoriích už opravdu chybí.

* Ptám se proto, že třeba v hokeji fungují poslední dobou takzvané hokejové akademie, kde se kromě sportovních výkonů přihlíží i k výsledkům ve škole. Byla by to cesta i pro český fotbal?

Neglobalizoval bych to v tom, že když budu mít samé jedničky, budu dobrý ve fotbale nebo budu ideální člověk, to ne. Jedna věc je ale naprosto jasná. V kolektivních sportech ten život ve skupině formuje charakter každého jednotlivce. Kolektivní a individuální sporty se v tomto ohledu dost liší, protože v kolektivu přebíráte svou hrou zodpovědnost i za všechny ostatní v týmu. To jsou ty kladné věci, které jsou podstatné. Týmové sporty opravdu pozitivně utvářejí charakter.

* V jakém věku se pozná, jestli má mladý hráč nebo hráčka talent?

Poměrně rychle se to pozná podle běhu, práce s míčem, přístupu, kladení nohou. Tak se poznají předpoklady, ale bez tréninku nemá nikdo šanci. Píle, trpělivost a neustálé kladení nových a nových cílů jsou nutné, aby se hráč zlepšoval.

* Co jste říkal na to, když při mistrovství Evropy padaly góly, kterým ještě dnes fanoušci po celém světě říkají Panenka goal?

Samozřejmě jsem byl překvapený. Od hráčů jsem to nečekal. Velmi mě to potěšilo. Jsem rád, že tu mou myšlenku zase někdo oprášil, že nezanikla, neumřela. A ubezpečilo mě to ještě v jedné věci. Když se to dobře provede, má to stoprocentní úspěšnost. Je to velká zbraň pro každého střelce.

* Co říkáte na výkony českých fotbalistů na Euru?

Určitě nezklamali, ale bohužel ani nepřekvapili. Je nutné objektivně přiznat, že Portugalci byli nad naše síly. Po špatném úvodním utkání se zmobilizovali, vzchopili a vyhráli skupinu, což nikdo nečekal.

* Byl jste se podívat i osobně na stadionu?

Jeli jsme fandit našim na zápas proti Řecku. Trochu jsme se po propadáku s Ruskem báli, jestli jim nejedeme, obrazně řečeno, na pohřeb, ale odjížděli jsme spokojení. Naštěstí to zvládli.

-jag-

©2008 PETARDA PRODUCTION, a.s. | Realizace NoveStranky.cz