 |
Rozhovor s fotografem Jindřichem Štreitem: Vím, co vězeň cítí
Proč jste se rozhodl připravit cyklus fotografií právě z věznice?
Tématu vězeňství se věnuji od devadesátých let a velmi silně mě zaujalo, mám ho rád. Myslím si, že to je něco výjimečného a je to prostředí, do kterého se dostane jen málokdo.
Jak na vás vězeňské prostředí působilo?
Vězeňské prostředí je vždy deprimující, ale já se snažím ve svých fotografiích ukázat, že i tam žijí lidé, přestože žijí v nesvobodě. Já vězeňství vnímám trochu jinak než normální fotograf. V osmdesátých letech jsem byl taky zavřený a prožil jsem několik měsíců ve vězení na Ruzyni. Proto vím, co vězeň cítí. To, co jsem cítil já, co jsem prožíval, ty obavy, hrůzy z toho, co bude. Když fotografuji, tak vím, co ten vězeň cítí. Já ho fotografuji svým pocitem. A to je velmi důležité, aby člověk dokázal city do fotografií nějak implantovat.
Jak samotní vězni reagovali na vaše fotografování?
Fotografování bylo pro mě zajímavé a byl to velký zážitek, protože vězni byli na bohoslužbě a věděli, že budou fotografováni. Velmi ochotně mně vycházeli vstříc a respektovali mě. Já jim to zase oplatil tím,, že jsem je nijak neponižoval, snažil jsem se je pochopit.
Co by si návštěvníci z výstavy podle vás měli odnést?
Chtěl bych, aby viděli člověka. Aby viděli člověka, který sice udělal chybu, něčím se provinil, ale pořád zůstává člověkem. Aby ho nezatracoval. A to je jedno k druhému, to pochopení, tolerance.
-pepe-