 |
Andrea Kerestešová: Bůh rozdíly nedělá, rozdíly dělá jen společnost
Slovenská herečka Andrea Kerestešová přijela na Velehrad jako moderátorka vernisáží výstav ve Stojanově gymnáziu. "V těch lidech se ukrývá tolik něžnosti, nějakého zvláštního křehkého citu, až je to neuvěřitelné," hodnotila herečka výstavu nejlepších vězeňských autorských děl, kterou sama zahájila.
Na Velehradě jste poprvé, jak byste Dny lidí dobré vůle zhodnotila?
Nevěděla jsem, že se dějí tak krásné věci. Celé město úplně ožilo, už když jsme přijížděli autem, tak jsem koukala, jaká spousta lidí tady je. Já jsem si vůbec nedovedla představit, jak bude tak velká akce vypadat, ale musím říct, že je to tady velice příjemné. Lidi chodí, povídají si, dozvíte se hrozně moc věcí. Už jsem si popovídala s paní a pánem, co byli v Indii, kde já jsem byla taky, člověk tady potká spoustu zajímavých lidí. Je to úžasné, krásný den, celá akce mi přijde opravdu příjemná. Myslím si, že takové věci by se měly dít pořád, protože všichni jsou tak nějak zavření v tom svém vlastním světě.
Přijela jste jako moderátorka vernisáží, výstavy jste si ještě před zahájením sama prohlédla. Líbí se vám?
Líbí se mi moc. Je hrozně zajímavé se dozvědět například o tom, jak vězni vytváří umělecká díla. Je z toho cítit, že v těch lidech se ukrývá tolik něžnosti, nějakého zvláštního křehkého citu, až je to neuvěřitelné. Člověku se tady otevřou oči.
Jak na vás působí zdejší atmosféra, mají velehradské oslavy jiného ducha oproti dalším akcím, kterých se účastníte?
Určitě, má to jiného ducha. Já jsem křesťanka, jak všichni vědí, ale zároveň tím, že jsem procestovala kus světa, je mi hrozně sympatické, že vedle je paní, která byla v Indii a nosí sárí, baví mě obrázky Afriky. Zdá se mi, že se přestává tak nějak rozlišovat, kategorizovat, kdo je co nebo kdo je jaké víry, protože v podstatě ten Bůh je jenom jeden, ono jich víc není. Je strašně důležité, aby se lidi začali potkávat, mluvili spolu a nakonec je to vlastně úplně jedno, jestli mluvíte s Indem, budhistou nebo hinduistou, protože zjistíte, že všichni mluví jenom o jednom Bohu. A tady se mi líbí, že cítím takový ten prvek toho, že se to všechno potkalo, a tím pádem mají lidi možnost mít k sobě blíž. Bůh rozdíly nedělá, rozdíly dělá jen společnost.
Je podle vás možné, aby si lidé odnesli část velehradské atmosféry s sebou do svého běžného života?
Všechno je možné. Je možné absolutně všechno, záleží jen na tom, co si odsud člověk chce odnést, i to, s jakou energií sem přijíždí. Proč by sem lidi chodili? Jen tak, aby přišli a zase odešli? Myslím si, že to v každém něco zanechá, ale záleží to už jen na lidech, co si vyberou, protože o tom rozhodují jenom oni sami.
(pepe)