Estonská mezzosopranistka Kai Rüütel studovala na hudební škole Georga Otse v Tallinu a poté na Královské konzervatoři v Haagu a na Holandské národní operní akademii v Amsterdamu. Tři roky po sobě zvítězila v Estonské národní soutěži pro mladé pěvce (2001, 2002 a 2003). Zúčastnila se řady mistrovských kursů, v současné době studuje u islandského tenoristy Jona Thorsteinssona.
V roce 2009 se Kai Rüütel stala členkou prestižního programu pro mladé umělce Jette Parker Young Artists Programme, který organizuje Královská opera Covent Garden v Londýně, debutovala v tomto divadle jako Stará teta „Babulenka“ v Prokofjevově opeře Hráč a zároveň jistila i roli Blanche. V sezoně 2009/2010 ztvárnila roli Rosette v Massenetově Manon a Flory ve Verdiho La traviatě a tyto role zpívala i v září 2010 během japonského turné londýnského souboru vedeného Antoniem Pappanem. V prosinci 2010 Kai Rüütel nahradila nemocnou představitelku Jeníčka v Humperdinckově opeře Perníková chaloupka v Covent Garden a sklidila velmi příznivé kritiky. Poté se na této scéně představila jako Druhá dáma (Mozart: Kouzelná flétna) pod taktovkou sira Colina Davise a jako Dorothée (Massenet: Popelka). Jistila také role Madame Dangeville (Cilea: Adriana Lecouvreur), Charlotte (Massenet: Werther) a Duňaši (Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta). V uplynulé sezoně se Kai Rüütel do Covent Garden vrátila jako Meg Page v nové inscenaci Verdiho Falstaffa v režii Roberta Carsena, zpívala Jeníčka v Perníkové chaloupce ve Skotské opeře a jako Marchesa Malibea (Rossini: Cesta do Remeše) se představila v galapředstavení v Královské opeře Covent Garden. V sezoně 2012/13 vystoupila Kai Rüütel opět v londýnské opeře, tentokrát jako Wellgunde (Wagner: Zlato Rýna) a debutovala v USA, kde se podílela se St. Louis Symphony Orchestra na provedení Mozartova Requiem. K jejím dalším vrcholům této sezony patří spolupráce se City of Birmingham Symphony Orchestra (Beethoven: Mše C dur) a série galakoncertů v Rize. V nadcházejících sezonách Kai Rüütel čekají debuty v Nizozemské opeře, v Théâtre du Capitole v Toulouse, Dallaské opeře a první spolupráce s Nizozemským rozhlasovým filharmonickým orchestrem a s Concertgebouw Amsterdam.