Jednou z hlavních hvězd velehradského večera je dvojčlenná kapela Slza. Ještě než vystoupí se svou muzikou, poskytli na pódiu rozhovor Petr Lexa i Lukáš Bundil.

Jak že Slza vlastně vznikla?

Petr Lexa: Lukáš mi tehdy napsal na Facebooku. Viděl jsem člověka s kytarou, co hraje před pár lidma, tak jsem si řekl, že to je seriózní. Pak mi poslal demo nahrávku a mně se to moc líbilo. Takovou muziku jsem chtěl dělat. Takže tak vznikla Slza.

Měls tedy touhu něco takového dělat? Dalo by se říct, že to celé zapadlo jako ozubená kola?

Petr: Já jsem celkem dlouho předtím muziku dělal, i když ne na takové úrovni. Netušil jsem, že se dostaneme na takovou úroveň, ale krásně to zapadlo, sedli jsme si spolu.

Lukáši, proč vlastně děláte to, co děláte?

Lukáš Bundil: Já už předtím hrál s různými jinými kapelami, ale cítil jsem, že bych rád dělal něco víc. Nejen odehrát koncert a jet pryč, ale rozdávat energii, předávat radost. Proto se vždy po koncertě scházíme s fanoušky na autogramiádu, na které jsme opravdu vždy do posledního fanouška. Chceme jim tím vrátit jejich podporu.

Může mít Slza někdy splněno? Máte metu, které chcete dosáhnout, a poté se třeba posunout dál?

Petr: Meta je to, že máme co předat a bavíme lidi.

Co se vám na kapelním životě líbí? O co jste naopak přišli a stýská se vám po tom?

Petr: Vše je příjemné. Lidi si mohou myslet, že některé věci jsou nepříjemné, ale my jsme stále nohama na zemi a vážíme si každého, kdo nás sleduje. Chceme inspirovat, předávat energii.

Lukáš: Úplně stejní teda nejsme. Já třeba zjistil, že už mi asi půl roku šednou vlasy…

Jak se rodí hit? Vy máte několik songů, které jsou opravdu chytlavé.

Petr: Těžká otázka. Děláme hudbu, kterou cítíme, skládáme ji přirozeně. To, že se líbí, je přidaná hodnota.

Hádáte se někdy?

Petr: Máme opravdu štěstí, že s názory jsme za jedno. Občas se na drobnostech neshodneme, ale ještě nikdy se nestalo, abychom se opravdu pohádali.

-APM-