Kázání kardinála Vlka při Národní pouti na Velehradě 5.7.2006

Slavnostní mše v den slavnosti svatých Cyrila a Metoděje proběhla na nádvoří před bazilikou na Velehradě. Hlavním celebrantem bohoslužby, která začala v 10.30 hodin, byl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Kázání přednesl pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk.

Každoročně putujeme na posvátný Velehrad a chce se mi říci: Celý národ putuje přes TV kanály a rádiové vlny ke kolébce své víry, k jejím kořenům, ke sv. věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi. To je vlastně duchovní náplň dnešního státního svátečního dne. Smyslem poutí na Velehrad je děkovat za dar víry pro Moravany i Čechy – pro celý náš národ. Při tomto putování však neunikáme z přítomnosti a nevzpomínáme pouze na slavnou minulost, abychom se z ní těšili, ale přicházíme rozjímat o tom, jak my - církev, národ i každý z nás dnes s tímto darem, s touto svěřenou hřivnou, hospodaříme.

Soluňští bratři Cyril a Metoděj nebyli první, kteří hlásali víru na našem území, ale jejich misie byla prvním vpravdě evangelizačním dílem. Vynaložili velké úsilí, aby křesťanství bylo opravdu srozumitelné tehdejším obyvatelům Velké Moravy. Přišli připraveni, mluvili slovanskou řečí, kterou se mluvilo v oblasti Soluně, a která byla tehdejším Moravanům srozumitelná. Do této řeči přeložili Radostnou zvěst: iskoni bě slovo… Napsali k němu předmluvu – Proglas . To vše, aby jejich spolupracovníci i další generace mohli slyšet i předčítat Písmo ve srozumitelné řeči. Tento jejich veliký čin není jen historickou, ale především hlubokou duchovní skutečností, důležitou pravou součástí cyrilometodějského dědictví. A znamená: Předávat našim současníkům evangelní poselství srozumitelným způsobem. Řeknete si: Ale dnes je k dispozici řada dobrých českých překladů Bible, v liturgii se čte veřejně tímto srozumitelným způsobem, čili není tu potíž doby cyrilometodějské. A přece si troufám provokativně tvrdit: je nutno vynaložit velké úsilí a pořídit nový překlad evangelia srozumitelný dnešní době! Ano, na tom tvrzení trvám. Nový překlad, srozumitelný dnešním lidem! Jaký překlad myslím? - Přeložit evangelium do našeho vlastního myšlení, do vlastních skutků, do vlastního jednání. Této konkrétní řeči našeho života může porozumět dnešní člověk, orientovaný spíše na smyslové vnímání. On chce vidět, řekl bych chce se dotknout, zažít, udělat svou vlastní aktuální zkušenost s evangeliem, s Kristem… Jen tato řeč je mu srozumitelná. - To je cyrilometodějské dědictví pro dnešní dobu, pro nás: Přeložit evangelium do řeči vlastního života, vlastního jednání. Ať mluví náš život!

Ježíš nás žádá: "Milujte se navzájem jako jsem já miloval vás." Přeložit jen tuto jedinou větu evangelia doslova do života je obrovský úkol. Často se spokojíme s tím, že jsme nikoho neokradli a nezabili, chodíme do kostela a jsme celkem slušní lidé. Tohle však je dnes velmi málo. Ježíš říká: Milujte jako já. A dal svůj život na kříži za všechny. Sv. Cyril a Metoděj odešli z pohodlné domoviny do nepohodlí misie, aby dávali život za naše předky. Včera jsme se setkali s mnoha lidmi dobré vůle a viděli mnoho mimořádného nasazení v lásce. Ano, je třeba milovat do krajnosti a bez podmínek, bez "kdyby" a "jestli". Být vůči druhým první v lásce, milovat zadarmo a nežádat za to nic. Být první v odpouštění druhému a umět se usmířit. Když to děláme, žijeme naplno cyrilometodějskou tradici a překládáme evangelium do řeči srozumitelné pro naše sousedy i u nás ve vsi. V této osobní oblasti uskutečňování odkazu věrozvěstů zůstává pro každého z nás, pro naše farnosti, ještě velikým úkolem.

Velmi se mi líbí Köhlerův obraz svatých Cyrila a Metoděje. Jsou na něm zobrazeni oba světci. Nesou pravoslavný kříž a knihu Písma. Obraz vyjadřuje skutečnost cyrilometodějské misie pro naši dobu: Přišli ve dvou, spolu. Maně si vzpomínáme na Krista, který posílá své učedníky po dvou. On totiž řekl: "Kde jsou dva nebo tři spolu, v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich." Vnitřním tajemstvím úspěchu věrozvěstů bylo, že nemluvili jen srozumitelným jazykem, ale především mluvili ve jménu Ježíšově! On, Zmrtvýchvstalý, byl uprostřed nich v jejich společném nasazení, v jejich oběti pro druhé, v jejich vzájemné lásce. V tom byla síla jejich misie.

Každý, kdo uvěřil a byl pokřtěn, přistupuje ke Kristu, vstupuje do úzkého společenství s ním. Toto společenství je jistě záležitost hluboce osobní, ale ne individuální - pouze já a Bůh. Tuto novou existenci – být ve společenství, nežít jen pro sebe, sobecky, pro své zájmy, individualisticky - tu musí pokřtěný člověk udržovat stále. Děje se tak ve společenství církve. Proto naši "otcové víry" přicházejí ve společenství Kristovy lásky, ve dvou a přinášejí evangelium. Meditace nad tímto aspektem cyrilometodějské tradice přináší výzvu: Máme-li být věrni naší tradici, je třeba usilovat vědomě o život ve společenství v rodině, ve farnosti, usilovat o to, být vědomě vzájemně v lásce Kristově. Nemůžeme být jen soukromými křesťany!!

Cyrilometodějské dědictví neznamená jen slovní ohlašování evangelia kněžími a jáhny. Přinášet evangelium ve srozumitelné řeči našeho vlastního života, jak jsem to právě naznačil, je povinností každého. Každého pokřtěného, malého i velkého a nejen individuálně, ale i tím, že usilujeme o vytváření společenství.

Dalším odkazem našich věrozvěstů je úsilí vnášet křesťanské hodnoty do společnosti. Udělali to vynikajícím způsobem. Přinesli písmo pro naši řeč, položili dle svých zkušeností i základy společenského a řekl bych státního života. Pokračovat v této tradici i dnes: Vnášet do způsobu života a myšlení našich současníků hodnoty evangelia. Tak vzniká nová kultura v tom nejširším slova smyslu. Nejen kultura jako umění, ale kultura života společnosti, kultura politického života, která je u nás spíše pod nulou. Máme radost, že "Velehradské dny naděje" přesně tohle uskutečňují: Vnášejí cyrilometodějský odkaz konkrétním, praktickým, způsobem do dnešního života. To je naléhavý úkol pro nás v naší současnosti. Naše dávná cyrilometodějská tradice je obdivuhodně v souladu s učením současného papeže, jak to vyslovil ve svém apoštolském listě "Bůh je láska", v němž mluví o vnášení víry v lásce do společnosti. Mluví v něm i o charitativní činnosti církve a to se u nás široce uskutečňuje.

Cyrilometodějský odkaz je jako úkol pro nás v dnešní době, v dnešní společnosti. Nechceme žít jen pro sebe, myslet jen na sebe, chtít vše získat jen pro sebe, ale žít pro druhé, samozřejmě mít k tomu i prostředky. To je velký odkaz a výzva dnešního svátečního dne. To slavnostně prohlašujeme a přijímáme. Např. i Velehradské dny naděje i široká činnost Charity ukazují, že to myslíme vážně a že jsme už konkrétně začali. Jděme i přes všechny své slabosti a nedokonalosti po této cestě kupředu.

Podívejte se na fotografie z Národní pouti »