Toto občanské sdružení pro vzdělávání, sport a odstranění bariér, sídlící v Nové Pace vzniklo v roce 1998 na popud Josefa Fučíka, stávajícího jednatele sdružení.
Sdružení Život bez bariér (ŽBB), jak napovídá již sám název, chce usnadnit handicapovaným lidem každodenní život, neboť pro vozíčkáře může být nepřekonatelným problémem i obyčejné schodiště. Členové ŽBB se proto snaží nejen usnadnit vozíčkářům pohyb po Nové Pace, ale poskytují jim velké množství speciálních služeb, např. zapůjčení zdravotních pomůcek, provozuje asistenční službu, pořádá rekvalifikační kurzy atd. Z nashromážděných finančních prostředků byla pro vozíčkáře uzpůsobena tělocvična při 1. Základní škole v Nové Pace, a také vstup do novopackého divadla.
Sdružení by chtělo do budoucna rozšířit nabídku služeb. Úspěšnost jednotlivých projektů je však závislá na výši získaných finančních prostředků.
Církevní dětský domov Emanuel (CDD) ve Staré Vsi u Přerova zahájil svou činnost 1. července 2004 po několikaleté přípravě. Slavnostního otevření se 25. srpna 2004 zúčastnil olomoucký arcibiskup Jana Graubner, který jako zřizovatel jmenoval ředitelem dětského domova trvalého jáhna Jana Tomigu. Na realizaci projektu CDD Emanuel, který je prvním církevním zařízením svého druhu, se spolupodílí také Arcidiecézní charita Olomouc a Oblastní charita Přerov, která zakoupila rodinný dům ve Staré Vsi u Přerova a pronajala jej domovu na dobu neurčitou. Cílem tohoto domova rodinného typu je připravit děti na budoucí plnohodnotný samostatný život. Projekt se snaží vytvořit v maximální možné míře rodinné prostředí pro děti, které nemohou vyrůstat ve vlastních funkčních rodinách.
Domov je pro 10 dětí, v současné době jich je v dětském domově osm: tři sourozenecké páry a dvě děti bez sourozenců, ve věku od pěti do 13 let. Děti do domova přiděluje příslušný diagnostický ústav; přicházejí buď po pobytu v něm anebo přímo z rodiny. Jejich pobyt v CDD Emanuel je dlouhodobý, ukončit jej může pouze soudní zrušení ústavní výchovy, nebo dítě může být na žádost rodičů přemístěno jinam.
„Pokud dostaneme dar od sponzorů, použijeme ho na nákup potřebného vybavení pro děti,“ říká Jan Tomiga. „Potřebujeme vybudovat hřiště pro děti, nebo koupit kola a cykloturistické vybavení, abychom s nimi mohli jezdit na výlety,“ dodává ředitel CDD Emanuel.
Hospic na Svatém Kopečku zřídila Arcidiecézní charita Olomouc v bývalém Poutním domě Matice svatokopecké. Objekt později patřil městu Olomouc a město jej věnovalo na zřízení hospice.
Hospic je specializované nestátní zdravotnické zařízení poskytující paliativní péči, tedy péči zaměřenou na úlevu od bolesti, kterou přináší postupující vážná nemoc. Do hospice jsou přijímáni nemocní bez rozdílu věku, sociálnímu postavení a vyznání. Hlavní kritériem přijetí je vážná nemoc v terminálním stadiu, kdy délka života klienta je omezena a klient ani rodina nejsou schopni zvládat tento stav vlastními silami v domácím prostředí.
Klienti přicházejí do hospice z domácností nebo ze zdravotnických a sociálních lůžkových zařízení. Odbornou práci lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelek doplňuje pravidelná činnost dobrovolníků. Cílem paliativní medicíny a hospicové péče je dosáhnout toho, aby se vážně, ba smrtelně nemocný klient cítil dobře a byly v plné míře uspokojeny jeho bio-psycho-socio-spirituální potřeby. Charakteristickým rysem hospicové péče je nedirektivní a partnerský vztah, empatický a odborný přístup veškerého personálu, který doprovází klienta po celou dobu nemoci a ulehčuje jeho utrpení v závěrečných fázích života. Důležitou součástí hospicové péče je přispět k tomu, aby klient umíral smířen a vyrovnán s náročnou životní situací. Citlivá pomoc je věnována i rodině klienta. Rodinní příslušníci mohou pobývat se svým nemocným přímo na pokoji a stát se součástí jeho prožívání v hospici.
Hlavním cílem hospicové péče je
Hospic na Svatém Kopečku poskytuje služby těžce nemocným klientům již dva a půl roku. Za tuto dobu pobývalo v hospici více než 800 klientů. Většina z nich tady také ukončila svoji životní pouť.